Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lutherova prednáška študentom teológie. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 11. leden 2011 @ 23:45:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Fakt se nestydíš takhle překrucovat co píšu, oko? Přečti si ještě jednou větu, kterou jsem napsal. Proč napíšeš mojí větu a reaguješ na něco docela jiného, než jsem psal já?
" ŘKC dlouhá staletí vzbuzovala v lidech dojem, že
po smrti přijde očistec, který je v podstatě stejný, jako peklo, jen je
pobyt v něm časově omezený"...
To, čemu říkáš "babská představa", šířil staletí pan papež a lidé jemu poddaní dlouhé věky. Líčili velká utrpení očistce a popisovali svoje služby, kterými mohou lidi z očistce dostat. Jejich působení bylo aktuální jak v době Husa, tak v době Luthera (t.j. přes sto let od sebe) a ještě dlouho poté. Hus a Luther pokud vím tuto ideologii nevymysleli, ale naopak se stavěli proti ní, kritizovali jí.
...Nedivím se, že jsi takovou víru musel nutně zavrhnout. Ale už jí neříkej prosím katolická.
Je dost trapné, že se nezmůžeš na nic jiného, než na kamufláže reality ŘKC a napadnutí úrovně znalostí toho, s kým si píšeš. To samo o sobě vypovídá o tom, jak to s tímto tématem je a jak moc horká je tvoje ochota poctivě nad tématem diskutovat.
Oko, to, čemu jsme věřili, byla katolická víra. Nikde jinde jsem neslyšel, že by nějaká církev strkala lidi do očistce: Ani pravoslavní, ani baptisté, ani evangelíci nědělají něco podobného, jen ŘKC. Sama vymyslela víru o hrozném očistci a jeho utrpení, o časných trestech a jejich zkrácení skze poklad církve o mší za mrtvé a odpustcích na prominutí trestů. Že pan papež v šedesátých letech tu víru změnil a k nám se to přes železnou oponu nedostalo je věc jiná: Zase jsme mohli dobře pochopit, jak se asi lidé ve středověku cítili.
Dám ti výňatek z naší katolické víry.
Kdo přijde do očistce?
Do očistce přijde kdo zemře v milosti posvěcující, ale má ještě trpět za hříchy.
Čím se očišťují duše v očistci?
Duše v očistci se očišťují velkým tesknem po Pánu Bohu a rozličnými časnými tresty
Kom u po smrti zbývají časné tresty za hříchy, ten si je musí vytrpět v očistci. Tresty, které duše v očistci trpí, jsou velmi bolestné, větší nebo menší, delší nebo kratší,
podle toho, kolik která duše zasloužila. Duše v očistci jsou ubohé a zasluhují
naší účinné lásky; proto jim něžně říkáme „dušičky". Tresty v očistci
trvají nikoli věčně, nýbrž nějaký čas. Proto jim říkáme tresty časné. Když si
duše své tresty vytrpí a tak se očisti, pak se dostávají z očistce do nebe.
Čím můžeme pomáhat duším v očistci?
Duším v očistci můžeme
pomáhat modlitbou a jinými dobrými skutky, zvláště obětí mše svaté. Duším v
očistci věnujeme také svá utrpení, svou pomoc potřebným a odpustky, které jim
Církev přivlastňuje.
Duše v očistci prosí: „Smilujte se nade mnou alespoň vy,
přátelé moji, neboť ruka Páně dotkla se mne!" (Job 19, 21) Modli se proto
za ně, pomoz potřebnému, odepři si něco, věnuj jim svaté přijímání, odpustky a
zvláště mši svatou se svatým přijímáním. „Kdykoliv se slouží mše svatá,
spěchají andělé otevřít žalář očistcový" (Svatý Jan Zlatoústý). Obětuj to
všechno hlavně za zemřelé členy rodiny a příbuzné, zejména ve výroční den úmrtí
a v den jmenin zemřelého. „Na dušičky vzpomínejme, z očistce jim pomáhejme,
budou na nás vzpomínat, až my budeme umírat...“
Co to znamená získat odpustky?
Po odpuštění hříchů získat ještě odpuštění časných trestů, které zbývají za tyto hříchy.
Poklad církve.
Jako u soudu lze se někdy vyhnout trestu na svobodě složením určité
částky peněz, tedy pokutou, podobně je možné se vyhnout i Božím trestům,
když je vyvážíme dobrými skutky neboli za ně dostiučiníme, pokud ovšem
Bůh takovou náhradu přijme. Pán Ježíš svým utrpením dal takovou náhradu
za naše hříchy i za tresty za ně zasloužené, že lze jimi vyvážit hříchy i
tresty všech lidí na celém světě. K tomu přistupuje ještě dostiučinění
Panny Marie, mučedníků a jiných světců. Všechny tyto zásluhy jsou
nevyčerpatelným pokladem Církve. Správci tohoto pokladu jsou papež a
biskupové a mohou z něho přidělovat odpustky věřícím, aby nemuseli trpět
všechny zasloužené časné tresty za hříchy. Odpustky neruší Boží
spravedlnost, protože při nich Bůh dostává náhradou dostiučinění z
pokladu Církve.
Když získáš odpustky, dosáhneš prominutí mnohých trestů za hříchy, které by tě jinak stihly na světě nebo v očistci. Hleď proto často získávat odpustky! Denně můžeš získat dosti snadno alespoň odpustky neplnomocné, když jsi v milosti posvěcující a máš úmysl odpustky získat. Tak například, když zbožně uděláš kříž se slovy: „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého Amen“ získáváš odpustky 100 dní. Když se při tom pokropíš svěcenou vodou, získáváš odpustky 300 dní. Za vzájemný pozdrav: „Pochválen buď Ježíš Kristus…, Na věky. Amen“ je 300 dní odpustků. Za modlitbu: „Chválena a velebena budiž bez přestání nejsvětější svátost oltářní“ je 300 dní odpustků. Za modlitbu: „Ježíši v nejsvětější svátosti oltářní, smiluj se nad námi“ je také 300 dní odpustků. Kdo jde kolem kostela nebo kaple, kde je nejsvětější svátost oltářní a pozdraví ji nějakým zevním znamením, získává 100 dní odpustků. Když slyšíš vyslovit jméno Boží nadarmo a na odčinění této urážky zbožně alespoň v duchu řekneš: „Budiž jméno Páně pochváleno,“ získáš 500 dní odpustků. Sbírej horlivě klásky odpustků a jednou na věčnosti budeš mít z toho bohatou sklizeň. Poznáš, jak veliký užitek ti přinesly.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lutherova prednáška študentom teológie. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 12. leden 2011 @ 08:23:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč jsi u toho výňatku neuvedl zdroj?
Aby si každý udělal představu o věrohodnosti a mohl se přesvědčit, kterého století je to praxe. Aby bylo znát, že poslední odstavec je ze stejného zdroje, jako ostatní, že nemanipuluješ.
Protože dneska si nikdo nehraje na počty dnů, to je myšlení středověku. Vždyť ani nevíme, jak to tam s časem vůbec je.
Papež sice z moci klíčů má právo vyhlásit podmínky získávání odpustků - a také to dělá - ale jen z tohoto pohledu je správcem pokladu církve.
Nikdo však nemůže určit konkrétní osobu v očistci, které má odpustek přinést užitek.
To je v pravomoci Boží. Samozřejmě však můžeš za konkrétní osobu Boha prosit.
" ŘKC dlouhá staletí vzbuzovala v lidech dojem, že
po smrti přijde očistec, který je v podstatě stejný, jako peklo, jen je
pobyt v něm časově omezený"..
Toto je babská představa katolické víry.
Proto jsem ti citoval z katechismu. Kdybys to přečetl, poznal bys rozdíl mezi očistcem a peklem.
A je to pořádný rozdíl!
Peklo je utrpením v beznaději - očistec je očišťování utrpením v radostné naději na spásu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Lutherova prednáška študentom teológie. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 12. leden 2011 @ 09:43:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Za ten zdroj se omlouvám. Pochází z mého století, 20. století. Je to Katechismus katolického náboženství, napsal ho Th. Dr. František Tomášek v roce 1955 a ještě my jsme se podle něj náboženství učili, dodnes se vydává knižně a prodává. Nedávno ti tu na něj někdo dával odkaz. Poslední odstavec je ze strany 81, oddíl o odpustcích.
Očistec "v utrpení stejný" jako peklo není babská představa katolické víry, oko. Taková věta znamená nanejvýš tvoji neznalost a ignoranci ŘKC víry, ve které žiješ.
Poslechni si co tvoje víra říká o peklu:
Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i
jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu,
sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, „věčný
oheň“. Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha, neboť pouze v
Bohu může mít člověk život a štěstí, pro které byl stvořen a po nichž
touží.
a očistec:
Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale
nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou
po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do
nebeské radosti.
(p. Tomášek napsal: Duše v očistci se očišťují velkým tesknem po Pánu Bohu a rozličnými časnými tresty)
Člověk v očistci je odloučen od Boha, protože se musí očistit od následků hříchu. T.j. jak v pekle, tak v očistci je stejný hlavní trest: Odloučení od Boha. Podobně jako v pekle snášejí lidé v očistci utrpení a časné tresty, tady ŘK víra nerozlišuje zda menší či větší. Rozdíl je v tom, že očistec je časný, na rozdíl od trestu pekla, který je věčný. Aktuální katechismus sice obsahuje větu: "Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem; to je něco úplně jiného než trest zavržených." ale ta je v tomto případě alibismem: V daném kontextu je sporná.
Historicky byl prodejci služeb vysvobození z očistce - t.j. to o čem byly ty dva články o Lutherovi a Husovi - očistec líčen podobně jako peklo.
A milé oko, už mne nebaví neustále snášet tvoje útoky na mojí poctivou řískokatolickou víru. Poslední tvoje příspěvky mě utvrdily v tom, že zjevně nemáš zájem psát si v pravdě o tématech. Buď kamufluješ co skutečná ŘK víra je, nebo jsi sám ŘK víru pořádně nestudoval a jen jako katolík proti bývalému katolíku špičkuješ a leštíš si na mne brka jako bys věcem rozuměl lépe. Což je sice občas pravda, ale poslední dobou ukazuješ, že je to tak jen vyjímečně.
|
]
|
|
