"Hned bylo vidět, že je mezi nimi tolik lásky!"

...  zvolala pastorka berlínské evangelické církve Lena Müller, když požehnala polyamornímu svazku čtyř homosexuálů.

Událost, konaná během svatebního festivalu protestantské církve, vzbudila značnou kontroverzi.

Polyamorie - tedy vztah s více partnery, není v Německu nelegální.

Polygamie - manželství více osob - však nelegální je.

Obřad tak nebyl právoplatným sňatkem.

Pokud má být řeč o vztazích plných lásky - ovšem jen o těch zdravých formách lidské blízkosti - tak bez vztahů s jinými lidmi bychom nepřežili. Člověk zůstává bytostí vztahovou: potřebuje druhé, aby mohl být sám sebou. Potřebuje blízkost, aby duše nezamrzla v komfortní samotě.

Když mizí rodina, vystavěná na manželství jednoho (!)  muže (!)  a jedné (!)  ženy (!),  mizí i budoucnost. Nejen statisticky, ale i duchovně.

Kultura, která odmítá nový život,  se pomalu učí odmítat i samu sebe. Tam, kde se rodina rodí - doslova i duchovně - býváme svědky zázraků.

Život je dar, vztah je závazek a Kristus je Král.

Mor laicismu nedozrál za jediný den, nýbrž už dlouho byl skryt v nitru států. Začalo se totiž popíráním svrchovanosti Kristovy nade všemi národy; upíralo se církvi právo, které jí dal Kristus - totiž právo učit všechny národy.

Je potřeba se znovu učit být lidmi. 

Přijmout vztah, zodpovědnost i naději. Žít tak, jako by každé dítě bylo zázrakem, každý vztah darem a každé srdce malým chrámem, v němž kraluje Kristus. Protože opravdu je.

(malé katolické zamyšlení).