to s někým sdílet + se společně při vzájemném sdílení obohacovat navzájem, občas totiž ostatní také říkají dobré věci z jejich zkušeností    -    no jo, ale s kým? kdo by tu byl tady na Zemi, kdo by se chtěl taky něco poučit a kdo by taky chtěl hutný pokrm místo mléka, anobrž místo temnoty... když všechno na světě vypadá celkem v pořádku, jenom vzniklo pár konfliktů a problémů, ale to nevypadá zas tak markantně, a že by to byly počátky porodních bolestí a konce? To říkají jenom šílenci přece...     kdo by asi tak eventuálně chtěl zažívat společenství s Nejvyšším a Jeho lidmi v Duchu a v Pravdě (to je výzva pro spoustu lidí, málokdo jde tou úzkou cestou vedoucí k věčnému životu), abychom se společně posilovali ve víře, a společně poporostli na Cestě k Němu, podle toho, jak nám to všechno naplánoval, abychom vydávali tzv. ovoce Ducha a mysleli a konali v Duchu a Pravdě tak jako On.

I stalo se po mnoha letech, že jsem narazil na takovou osobu, a říkala přesně to, co občas říkám a málokdo to vidí podobně. Bylo to před pár dny, a říkám konečně někdo, kdo hledá a nalézá a má podobné názory - řekla to hlavní místo mě, a ještě lépe. tím se mi i potvrdilo, že Nejvyšší je neomylný, Jeho Záchrana od naší lidské vzpoury proti Němu je Jeho plán, ne náš. My jsme si nic nevymysleli, ničemu neuvěřili. Byli jsme mrtví a ožili jsme tak jako ožil Lazar. Výborná myšlenka - jakou měl zásluhu na tom, že byl vzkříšen? Zemřel a ožil, aby byl oslaven Nejvyšší Stvořitel Nebe a Země a Jeho Syn. Pro tuto slávu se toto všechno děje, i to zlé, i to dobré. My jsme jenom nádoby, které On přetváří Jeho Duchem k Jeho obrazu, amen. 

Jsme jenom výsledek toho, co nám bylo dáno. Nebylo nám dáno všechno najednou, to bychom nesnesli, ale dostáváme všechno postupně, včetně zkoušek, které nás posilují a připravují. Vlastně ani nemůžeme pravé časy předběhnout nebo oddálit. Nějaké věci se mi nelíbily, nezajímaly mě, a teď po letech si jich vážím. Prostě rosteme a je nám dáno, abychom se postupně učili dělat to, co je dobré. Tedy to není jenom otázka toho, že lidi říkají jsem spasenej, jsem spasenej, kristus ve mně, mám to dobrý, můžu si dělat cokoliv co chci. A můžou snad spasení dělat kdeco proti Nejvyššímu? Má se Jeho nádoba povyšovat nad Něj? Je snad v pořádku se ohánět Jeho Záchranou a přitom Jej urážet? Když někdo k někomu mluví hezky a přitom mu ubližuje, tomu se občas říká americký úsměv - zlo s úsměvem zákeřné... takovou povrchnost nesnáší asi nikdo z lidí... co to je vlastně věrnost a nevěrnost? o tom se píše ve všech 66 knihách - máme se co učit, máme to před sebou na stříbrném podnose, všechno, co ti před námi vytrpěli, abychom se poučili...

Také sestra řekla, že neví jak nebo neumí prožívat šabat. Kde máme hledat odpověď? No přece u Toho, který dává všechny odpovědi a vede nás, abychom s Ním hledali a nalézali, a pak se radovali z Jeho dobroty, ze všeho co On dělá a dává. Nedal nám život? třeba dneska? potenciálně i zítra? potenciálně i do věčnosti? Kdo by se Jemu vysloveně nelíbil, zemřel by ihned. Šabat sedmého dne je Jeho velký den, Jeho radost, znamení atd. Připomínka Jeho stvoření v 6 dnech, to bylo skoro před 6000 lety. Vše, co je Jemu milé, lidi překroutili, takže abychom zůstali v Duchu a v Pravdě, musíme zase hledat Jeho - Zdroj všeho dobrého, On nám pak ukazuje další kroky - jestli danou otázku řešit takhle nebo takhle.

Pak jsem vlastně zmínil, že bysme si mohli spolu sednout a povídat o šabatu odpoledne, i o radosti, ale přišla odpověď že ne. Potom jsem řekl, že by to tedy mohlo být dopoledne, ale přišlo nepochopení, že snad tím mám na mysli, že by měli jít někam jinam, než kam jsou zvyklí chodit. Sestra totiž řekla nějakou narážku na manžela, a on jenom něco zaslechl a zareagoval silně naštvaně. Potom jsem řekl, že je to nedorozumění a že je nikam jinam netahám. Nějak to nebylo pochopeno, zůstal jsem za blbce, kterej jim rozděluje manželství... Divná situace.

Co teď? Rozuměli jsme si, dokud nečekaně nepřišlo nedorozumění. Dá-li Pán, budeme spolu mluvit a snad ten problém zmizí. Co bych jim měl říct? Asi že Nejvyšší je má rád oba a že chce, aby se měli rádi a řekli si něco hezkého místo narážek a pohanského popichování a že bysme si měli připomenout, že jsme a máme být Jeho adoptovanými dobrými dětmi. Navíc jsme takto ve víře bratři a sestry Jeho vlastního jednorozeného Syna, který za nás i za tu sestru i za jejího manžela položil život a přijal od Něj věčný život, který je možný jen pro ty, kdo jsou bez viny. On nás pak vede k tomu, abychom byli citliví k ostatním, abychom milovali lidi, vlastně všechny včetně nepřátel. Abychom žili podle nebeských zákonů, což vede k vydávání ovoce Ducha - tj. láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, zdrženlivost. Tohle je těžko dosažitelné, ale pokud chceme být v Duchu a v Pravdě, potom chceme přijímat Slovo z Písma, a to v nás působí, takže to jde úplně samo - už to pro mě není utopie nebo scifi...