Ale neznamená, že nemůžeme "bádat" a fantazírovat, co stojí za vesmírem. :-) Já to vidím přesně 50/50. Z 50% si myslím, že vesmír nemá vnější, externí původ a je sám sebou, prostě že hmota a energie je věčná, nebo že něco pokaždé musí být. Zřejmě nicota by byla nestabilní a musela by být striktní (ani jedna molekula, ani jeden atom), zatímco něcota je stabilnější. Proto se zřejmě vždycky utvoří něco místo ničeho. A i vakuum je něco a je plné skryté energie. Ale z 50% je možné, že to má nějaký vyšší původ a třeba si někdo hraje. Nebo někdo něco kdysi vytvořil a zase tvoří někde jinde. Kdoví. Ale už z toho počtu hvězd ve vesmíru, které mají "hodné" žluté a oranžové hvězdy a 20% z nich má Zemi podobnou planetu umožňující vodu v kapalném stavu - tak to je bomba. Antropocentrismus je legrační. Člověk je jeden z mnoha, nedá se vyloučit, že ve vesmíru bylo a je planet s nějakou formou života ve stovkách, tisících, milionech případů. Možná jsou i miliardy světů s životem. Každopádně známe maximální možný počet takových případných světů. Ten je dán právě počtem přívětivých hvězd a počtem terestrických planet v eko zóně hvězdy. 

Pokud je 10% ve vesmíru hodných hvězd a z toho pětina má pevnou planetu, tak to znamená, že potenciálně umožňuje život až 2% všech hvězd z našeho vesmíru. A ta dvě procenta jsou vysoké číslo. To je každá padesátá hvězda. Každý padesátá hvězda je klidná, svítí dlouho stabilně a má pevnou planetu v příznivém teplotním pásmu. To je fantastické nastavení vesmíru. Tady máte prostor pro boha, resp. potenciálního tvůrce. Zřejmě ten vesmír udělal tak, aby život mohl vznikat dost často a na na mnoha místech. Což by bylo logické. Když už dělám vesmír, tak tak, aby se mi vyplatil, abych ho naplnil čím jak největším obsahem.